Na nějaké sepisování jak to se mnou a s koňmi vlastně všechno kdysi bylo ani není čas a hlavně by to stejně nikoho nezajímalo. Takže se spíš zmíním o aktuálním stavu. Na podzim 2008 mě trochu vyřadil z provozu úraz (ještě v Unhošti a mohla za to cizí herka a samo moje blbost), pak tak nějak škola a ostatní mi ani nedovolili pomyslet na návrat. Jenže začalo jaro, škola veget :-) tedy já vím, měla bych se učit na státnice (a výsledkem jsou tyto stránky :-) ale tak jako času prostě trochu víc a tak jsem si řekla, že to třeba zase zkusím. Jestli to bude návrat trvalý nebo jen potvrzení že koně k životu nepotřebuji se uvidí, ale vypadalo to více než nadějně a myslím, že jsem tu chuť něco s koníkama podnikat zase našla. Nutno podotknout, že návrat byl v podobě obsedání tří mustangoidních podměrečných poníků. Při listování na netu mě napadlo, že by nebylo od věci si udělat cvičitelák, než podmínky udělají (pro mě) nesplnitelné (třeba T výkonnost ve všech disciplínách, kdo ví, co to vedení té skvělé a skvostné jezdecké organizace je schopno vymyslet) a kde tedy jinde než v JS kde mám vedenou licenci. A tak jsem se octla střídavě na Moravě, kde z původní gardy zbyla jen Sylva, Betka a právě Vini, na kterou jsem právě tajně na cvičitelák myslela. Sem tam jsem si odskočila do Prahy potrápit chudáčky poníčky a taky Trnečka, který dokázal v neoficiálních drezůrách nemožné a po jediné "přiježďovací" jízdárenské práci odťapal Z i L na nejvyšší hodnocení ze zúčastněných. V rámci cvičitelského kurzu jsem se ocitla rázem zpět ve škole (ne díky, bohatě těch školních let stačilo :-) ale byla docela sranda, tedy až do závěrečných zkoušek. Cvičitelák si zaslouží samostatný článek ale k němu se nejspíš dostanu až po splnění i praktické části... abych z ní nevyletěla příště z podstaty věci. Jen naznačím, že Vini, která drezurně udělala pokrok, v jaký jsem nedoufala, dva dny před zkouškama měla lehoučkou flegmonu, aby v den zkoušek byla OK - nicméně samozřejmě nešlo s ní zkoušku absolvovat. Moje blbost - řešit malé podlomy... Nicméně cvičitelákem byla Moravská spolupráce z osobních důvodů ukončena. A nastala otázka, co teď? No šupajdy do práce, co jiného. Jenže v Praze sehnat práci pro výživáře... v době všeobecného propouštění... Ze zoufalství jsem si řekla, že zkusím přechodně práci ošetřovatele - a ejhle - plno zájemců i ke koním na zimu, no síla. A když už jsem konečně našla kompromis mezi místem, náplní práce a vším ostatním, zradilo mě zdraví, konkrétně karpální tunely, obouruč. Kdo by to čekal. Co dál? To se prostě uvidí...
